Německo nikdy neohrozí mír světa
Společné
komuniké vydáno. - Odsun Němců z ČSR zásadně uznán Po zakončení
porad hlavních tří velmocí v Postupimi bylo současně v Londýně, ve
Washingtonu, v Moskvě a v Berlíně vydáno společné komuniké o rozhodnutí
Velké trojice, jejichž cílem je úplné zničení nacionálně socialistického
učení, německého generálního štábu, jakož i celého německého válečného
potenciálu. Kromě toho obsahují tato usnesení všechna nezbytná opatření,
aby bylo zajištěno, že Německo nikdy nebude už moci ohrožovat mír světa.
Všechny německé vojenské síly na souši, na moři a ve vzduchu, ať jde o
kterýkoliv jejich druh, budou úplně zrušeny, všechny zbraně, střelivo a
jiné válečné nástroje převeznou spojenci nebo budou zničeny, všechny
nacistické instituce a zákony budou zrušeny a prozatím nebude dovolena žádná
ústřední německá vláda. Výroba zbraní všeho druhu, jakož i letadel a
zámořských lodí je zakázána.
Budoucí
hranice Polska budou určeny mírovými smlouvami, zatím však Polsko bude
spravovat území východně od řek Odry a Nisy. Polsko, Československo
a Maďarsko se žádají, aby přerušili odsun německého obyvatelstva, a to
do té doby, kdy tato otázka nebude podrobněji prozkoumána, přičemž se však
tento odsun zásadně uznává. Komuniké nabízí členství ve Spojených národech
kvalifikovaným neutrálním státům, a to s jedinou vyjímkou, kterou je Španělsko,
jehož vláda není k tomuto členství oprávněná pro své dřívější
spojení s útočnými státy, a protože byla založena s podporou mocností
osy.
Úprava
čs. státního občanství
President
republiky dr. Edvard Beneš přijal ve čtvrtek 2.srpna ministra vnitra Václava
Noska, jehož provázel presidiální šéf dr. Holdík. Ministr předložil k
podpisu ústavní dekret o úpravě československého státního občanství
osob národnosti německé a maďarské. Pan president podepsal dekret za přítomnosti
přednosty své kanceláře vyslance Smutného, politického referenta dr.
Drtiny a tajemníka dr. Vaňka. Dekret nabude platnosti dnem, kdy bude vyhlášen
ve Sbírce zákonů a nařízení republiky Československé.
Ministr
vnitra Václav Nosek: Velmoci uznaly náš spravedlivý nárok na republiku
bez Němců
V pátek v poledne přijal ministr vnitra Václav Nosek pražské novináře a vyložil jim, jaký význam má vydání nového dekretu presidenta republiky. Dekret má datum dne, kdy byla ukončena postupimská konference a je pro Čechy dokumentem významu zcela mimořádného. Československá vláda se obrátila na konferenci Velké trojky notou a žádala, aby její požadavek vystěhovat Němce a Maďary z území československého státu byl uznán. Postupimská koference schválila tento požadavek, jak naše veřejnost už ví z první zprávy o výsledku konference vítězných velmocí. Tím se dostalo naší politice v tomto směru také uznání mezinárodního. Že toto uznání přijde, o tom ostatně v kruzích pražské vlády nikdo nepochyboval. Německá a maďarská menšina se zachovaly v kritických letech tak, že prostě jiného řešení nebylo. Právě podepsaný dekret o úpravě státního občanství přináší zákonný podklad toho, aby byla v praxi vyplněna slova vládního programu a volání českého a slovenského národa, že se naše republika stane skutečně národním státem Čechů a Slováků a domovem příslušníků i druhých slovanských národů. Odsun německých a maďarských příslušníků budeme provádět podle plánu, který je v podstatě v ministerstvu vnitra již připraven v naprosté shodě s usneseními v Postupimi.
Historická
fakta: Postupimskou konferencí skončila tzv. divoká fáze odsunu, při
níž zahynulo několik tisíc Němců. Na území okupovaného Německa bylo
k 29. říjnu 1946 odsunuto 2,402.600 sudetských a karpatských Němců. V
Rakousku žilo na podzim 1946 na 175.000 a v ostatních zemích přibližně
15.000 Němců z ČSR
Sudetští
Němci obětí nacismu
Sudetští
Němci by měli být odšk odněni - Německem. Nikoli předválečné
demokratické Československo, ale nacistická třetí říše je totiž původcem
tragédie tohoto národa, který za svůj příklon k hitlerovské totalitě
zaplatil nejen válečným utrpením, ale i poválečným vyhnáním z vlasti
a ztrátou majetku. Není to Česká republika, ale Německo, kdo by měl tyto
lidi odškodnit. Majetek byl totiž sudetským Němcům jako státním příslušníkům
třetí říše zabaven podle dekretu číslo 108 jako "částečná náhrada
velikých válečných škod způsobených nepřátelskými státy". Poválečné
Německo Československu, potažmo České republice nesplatilo z reparací,
vyčíslených podle regulí pařížské mírové konference na dnešní
hodnotu osmi bilionů korun, prakticky nic. I se započítáním odškodnění
pro nuceně nasazené je navíc hodnota německých reparací a poskytnutého
odškodnění českým obětem pouze zlomkem toho, co od Německa dostaly v
prvních desetiletích po válce s Českou republikou srovnatelné západní
státy. Východisko českého postoje plně v nótě Praze potvrdila i nejvýznamnější
velmoc a jedna z vítězných mocností - Spojené státy. Pro Českou
republiku to znamená výrazné posílení pozic. To, že se cosi významného
změnilo, je vyjádřeno nevídanými ujištěními českého ministra zahraničí,
v nichž se objevují věty typu "Nechystáme se konfiskovat německý
majetek" nebo "Německé firmy jsou u nás v bezpečí". Z
nikdy nestažených nároků Německa na majetkové odškodnění sudetských
Němců není proto třeba mít strach. Německé reparační dluhy totiž výrazně
přesahují hodnotu veškerého sudetoněmeckého majetku zabaveného v poválečných
letech. Kdyby se přece jen našla nějaká německá vláda, například po případném
zvolení bavorského premiéra Edmunda Stoibera kancléřem, která tento požadavek
otevře, můžeme Berlín odkázat do příslušných mezí nejen česko-německou
deklarací, prohlášením kancléře Gerharda Schrödera, ale právě i
poukazem na reparace. To si uvědomuje i německá diplomacie, a proto ministr
zahraničí Joschka Fischer správně označil nedávné požadavky sudetských
Němců na odškodnění za "ohrožení německých zájmů". Otevíráním
nároků na svůj zabavený majetek totiž sudetští Němci mohou Prahu
donutit k tomu, že by vůči Berlínu otevřela své "zmrazené" nároky
na reparace. Z nich by Češi nejen bez problémů vyplatili odškodné bývalým
českým Němcům, ale ještě by zbylo nejméně dvě stě miliard marek na
to, aby se republika stala jedním z bohatších evropských států. Přitom
výše českých požadavků je astronomická jen na první pohled - představuje
totiž jen asi čtyřnásobek ročního příspěvku starých spolkových zemí
na obnovu bývalé Německé demokratické republiky. Za šest let nacistické
okupace a drancování tedy odškodnění nijak přemrštěné. Proto bude-li
vznesen ze strany sudetských Němců vážně míněný požadavek na
majetkové odškodnění, měli bychom se jim omluvit a odkázat je na vládu
v Berlíně. Naše nově posílená pozice v otázce majetkových nároků nás
však nezbavuje morální odpovědnosti za poválečné zločiny, kdy okupací
zdvižená hladina emocí stála životy tisíců nevinných sudetských Němců.
Naše silná pozice nám také dovoluje říci, že vyhnání sudetských Němců
zdůvodnitelné tehdejší atmosférou bylo z dnešního hlediska chybou. Naše
silná pozice by nám měla dát sílu - sílu k omluvě, v níž je zakletá
pravda o strašné době před více než padesáti lety. Omluva obětí obětem.
MF
DNES 19.7.2000 Luboš Palata